Titulek
tohoto příspěvku hovoří o lekci z ekonomie. Na mysli mám tu ekonomii, která vysvětluje
obecné zákonitosti lidského chování. Pokud žijete v přesvědčení, že podstata
ekonomie spočívá v číslech a grafech, tak na chvíli (či na trvalo) toto
přesvědčení odložte. Matematika je v ekonomii užitečná (avšak také „zneužitelná“),
ovšem jsou to právě ono lidské chování, které — bohužel či bohudík? — matematicky
vyjádřit nelze. Tady už ale odbíhám od tématu, těch několik řádku výše je zde
jen za účelem vysvětlení toho, z jaké perspektivy bude na „problém“ Hulán
vs. Apple nahlíženo.
Ve
čtvrtek byl publikován článek Apple
iPhone bublina rychle splaskla, ve kterém autor v několika odrážkách
shrnul, proč je jím kritizovaný přístroj ta nejhorší věc, která kdy spatřila
světlo světa (v úvodu také uvádí, že část textu je psána s velkou nadsázkou,
té tu a tam využijí i já). Tak tedy, první bod praví:
… není možné doinstalovávat aplikace, na Windows Mobile
jsou jich přitom desítky tisíc, na iPhone nic, existuje jen pár primitivních
(natvrdo vestavěných) Apple aplikací (Steve Jobs to potvrdil v
rozhovoru pro NY Times)
Hlavní
problém je v tom, že R. Hulán má v porovnání s „obyčejným“ uživatelem
dosti odlišné (náročnější) požadavky. Zatímco naprosté většina lidí bude onen
primitivní telefon stačit, stejně tak jako 60% světového trhu s přenosnými přehrávači stačí
— v porovnání s ostatními přístroji — primitivní iPod (viz níže). Možnost
dodatečně instalovat aplikace se někomu jeví jako problém, ne však všem. A v tom
lze nalézt také první ekonomický postřeh: technická dokonalost není vždy tím
nejdůležitějším; ti, co kupují (a řeč nemusí být nutně o mobilních telefonech)
mají i jiné potřeby a nároky…
K následujícím
bodům, které jsou podobného charakteru, se vyjadřuji stručněji v samostatném článku,
tématicky tady sice zapadají, ale opakoval bych se. Použiji tedy pár dalších citací
z článku Produkujte
kvalitu a zkrachuejte, z nichž bude "ekonomická
krátkozrakost" patrnější. Jako například:
Každý ví, že v USA má Apple iPod majoritu na trhu
přenosných hudebních přehrávačů. Přitom je každému jasné, že se jedná o jeden z
nejhorších přehrávačů.
Té
majoritě to jasné asi není, jinak si totiž nedovedu vysvětlit skutečnost, že
Apple se svými iPody dominuje. Apple prostě vyrábí takové produkty, které se
líbí, byť jsou (což je polemické…) technicky zaostalejší.
Historie
nám příkladů, kdy došlo k výběru "papírově“ horšího produktu, nabízí hned
několik (Betamax
vs. VHS formát, QWERTY
vs. DVORAK rozložení klávesnice). O (ne)důležitosti technické dokonalosti
jsem se již zmínil o pár odstavců výše… a více se k ní vracet nebudu.
(…) Apple denně produkuje milióny nových zmetků a
prosperuje, iAudio krachuje, protože si dovolilo vyrábět kvalitu.
Hodnocení kvality je relativní. Kvalitní zboží může mít
mnoho nekvalitních aspektů. A o tom, kdo je neúspěšný a kdo naopak úspěšný,
rozhodují nakupující. A fakt, že Apple dominuje trhu s hudebními přehrávači, o
něčem nepochybně vypovídá. A Radek Hulán na tom, naštěstí, nic změnit nemůže.
Při „kontrolním“ čtení jsem zjistil, že ten ekonomický
postřeh byl zatím jen jeden, a docela jistě také poslední. Lekce z ekonomie pro dnešek je
tedy následující: kvalita (potažmo úspěšnost) čehokoliv je ovlivňována několika
okolnostmi. A byť se někomu může jevit skutečnost, že lidé upřednostňují — dle
jeho představ — něco podřadného, nepochopitelná, taková je holt realita… A studium ekonomie nám pomáhá jí pochopit.