Ekonomické mýty a Henry Hazlitt, díl I.

Inu,
co je to onen ekonomický mýtus? Vysvětlení bude nejjednodušší na
příkladu, vezměme třeba "ochranná" cla, která pocházejí již ze 13. století. Jejich zastánci argumentují zhruba následovně:

V dnešní
globalizované době se k nám doslova valí zboží ze všech koutů světa. Ať
už to jsou podprsenky z Číny anebo auta z Ameriky. Nebýt ochranných
cel, "predatorské" ceny výrobců ze všech koutů světa by zapříčinily
krach toho či onoho odvětví, jež by nebylo schopno konkurovat — cenou,
kvalitou či kombinací obého. Následoval by úpadek tradičního domacího
průmyslu a propouštělo by se, čímž by vzrostla nezaměstnanost a
kriminalita. V zájmu všech je tedy potřeba zavést ochranná cla, a
jestliže tak neučiníme, následky budou tragické.

Zní to rozumně, ne? Pomůžeme nezaměstnanosti, všichni na tom budou o něco lépe a — předešvím — podpoříme domací průmysl.

Skutečnost je ale někde úplně jinde. Abychom mohli učinit závěr, zda si
společnost polepšila či pohoršila, je potřeba zvážit také druhou stranu
mince, to, co není vidět.
Je sice pravda, že okamžitý přínos ochranných cel bude patrný, a mnozí
s nimi budou souhlasit. Pravda však také je, že jejich zavedení přivodí
problémy, které se projeví později a které budou, v porovnání s těmi
zřejmými přínosy, skryty. To, co není vidět,
je zejména skutečnost, že všichni musí kvůli ochranným clům platit za
určité výrobky více, než by jinak platili; tím přícházejí o peníze,
které by jinak ušetřili. Tady však příběh
nekončí. Společnost jako celek si pohorší také díky tomu, že práce a
zdroje, které jsou používány k výrobě určitého zboží, na které jsou uvalena cla (a které zahraniční
výrobci dovedou vyrobit levněji ), by
mohly být využity lépe a produktivněji. Summa summarum, pár
"vyvolených", v jejichž prospěch se ochranná cla zavedou, si možná
trochu polepší, avšak společnosti jakékoli ochranna opatření bránící
svobodné směně neprospívají, ba naopak — škodí ji.

To je podstata ekonomického mýtu. A ti, co se rozhodují jen podle toho, co vidět je,
jsou jeho "obětmi." V případě ochranných cel se toto pomýlení stále
rozšiřuje, což je vzhledem k tomu, že od 13. století uplnynula poměrně
dlouhá doba, docela smutné. Naštěstí ale máme k dispozici díla (nejen)
Henryho Hazlitta, která jsou přístupná široké veřejnosti a jsou velice
čtivá, zejména pak Ekonomie v jedné lekci — slabikáře ekonomie,
z nějž bude tento seriál o boření ekonomických mýtů vycházet. Její obsah
lze shrnout do následující věty: "Umění ekonomie spočívá ve zkoumání
nejen bezprostředních, ale i
dlouhodobých důsledků daného činu nebo opatření; spočívá ve sledování
dopadů toho opatření nejenom na jednu skupinu, ale také na všechny
ostatní skupiny."

Henry Hazlitt si je vědom toho, že k pochopení problémů je potřeba jeho
důkladná analýza. Jedině tak lze "vystopovat" to, co se skrývá za
zřejmými a okamžitě viditelnými důsledky určitého opatření. A právě
takovéto podrobné analýzy těch nejrozšířenějších mýtů tvoří Ekonomii v jedné lekci, přičemž princip co je a co není vidět
vychází ze stejnojmenné knihy Fréderica Bastiata. V tomto ohledu
nepřišel Henry Hazlitt s ničím novým, dokonalost jeho práce však
spočívá ve způsobu podání a aplikace tohoto principu na poměry v poválečné Americe.

O úspěšnosti a správnosti knihy svědčí její nadčasovost. I po více než
60ti letech není kniha nijak "zastaralá" a vyjma aktualizace
statistických údajů nemusíme nic měnit. Ekonomie v jedné lekci se
dočkala překladu do několika jazyků a počet prodaných výtisků přesahuje
1 milión. Paradoxní na tom všem je, že takto význámné dílo o ekonomii
napsal neekonom. Henry Hazlitt totiž strávil — kvůli finančním
problémům v rodině — pouze rok a půl na City College v
New Yorku, a nezískal tak ani bakalářský titul. Čtenář však lehce
nabyde dojmu, že se ekonomii věnoval od svých pěti let. Hazlittovu
výjimečnost potvrzuje také jeho novinářská činnost, kterou shrnul
následovně:

Napsal jsem tucet knih. Během
padesáti let od mých 20. narozenin jsem psal prakticky každý pracovní
den: recenze, články, editorialy, sloupky. Odhaduji, že jsem naspal
dohromady asi 10 000 editorialů ,
článků a sloupků, což dohromady dává nějakých 10 000 000 slov. A to vše
bylo publikováno. Dalo by se to přirovnat délkou ke 150 knihám průměrné
velikosti.

První díl zakončím uvedením několika zdrojů, kde lze Ekonomii v jedné lekci pořídit: český překlad je možné objednat například u nakladatelství Alfa-Publishing, na internetu je pak volně dostupný anglický originál.

V následujících dílech se budeme zabývat podrobněji některými z dalších mýtů (regulace nájemného, minimální mzda, "důležitost" odborů, pravá funkce zisku a další), jež jsou bohužel i v dnešní době tolik rozšířeny.